Žimrovice
Souřadnice: 49°51′23″ s. š., 17°50′58″ v. d.
Žimrovice je část města Hradec nad Moravicí, v okrese Opava v Moravskoslezskoslezkém kraji. V Žimrovicích žilo k roku 2001 734 obyvatel a nachází se zde základní a hudební škola a papírna, která je v provozu od roku 1890.
Historie :
První písemná zmínka o vesnici je z roku 1357. Další pochází z listiny ze 7. května 1363, kterou opavský a ratibořský kníže Mikuláš II. vydal pro Macka z Benkovic, který koupil fojtství v Žimrovicích. Je to nová výsadní listina na dědičné fojtství v Žimrovicích s jedním svobodným lánem, s mlýnem, krčmou, pekařskou a masařskou lávkou, protože původní privilegium se ztratilo. Urbář panství z roku 1574 zaznamenal v Žimrovicích 18 osedlých (tj. držitelů usedlosti), vesměs půlláníků. Fojt Matouš Vrtala držel svobodně celý lán, jatku a mlýn, za 2 zlaté měl v nájmu rybolov. V roce 1629 čítaly Žimrovice 19 usedlostí. Zhruba o sto let později se tento počet zvýšil na 26. To bylo méně, než tehdy měly Benkovice nebo Bohučovice (zatímco dnes jsou Žimrovice počtem obyvatel více než dvakrát větší než tyto obce).
Pro 2. polovinu 18. století je možné ve vsi podle majetnosti rozlišit dědičného fojta, mlynáře, poloviční sedláky, velké chalupníky. Fojtství bylo od roku 1667 až do zrušení poddanství v roce 1848 v držení rodu Víchů. Jména mlynářů známe už ze 17. století, od roku 1720 jimi byli příslušníci rodu Šulců. V roce 1911 koupil mlýn majitel papírny v Žimrovicích Carl Weisshuhn a zrušil jej. V topografii Faustina Ense „Das Oppaland“, vydané roku 1836, autor uvádí, že v Žimrovicích je 54 domů a žije zde 357 obyvatel mluvících moravsky. Vesnice přísluší do hradecké farnosti a ke škole v Hradci.
Zaznamenal také, že záplavy a ledová zácpa na Moravici zde často způsobují velké pustošení. Nejvýznamnější změny v životě nevelké české zemědělské obce nastaly v devadesátých letech 19. století, poté, co v roce 1890 obdržel německý podnikatel Carl Weisshuhn úřední povolení k výstavbě papíren, v níž se pak už v následujícím roce začalo vyrábět. Brzy vyvstaly národnostní problémy. Weisshuhn povolával do papírny německé úředníky a dělníky z Vítkovska a Bruntálska. Při sčítání obyvatelstva v roce 1900 uvedlo jako svou obcovací řeč němčinu 19 osob, po deseti letech už 45 a při prvním sčítání v Československé republice v roce 1921 bylo napočteno již 100 Němců. Výstavba papíren způsobila v obci nebývalý rozvoj. Zatímco v roce zahájení výstavby továrny měla 55 domů a 412 obyvatel, o dvacet let později se tyto počty zvýšily na 80 domů a 574 lidí.
Na přelomu 19. a 20. století se začal v Žimrovicích probouzet kulturní a společenský život. Dne 10. září 1904 sehráli místní ochotníci v obci své 1. vlastní představení – hru o pěti dějstvích „Divotvorné housle“. Záhy poté, 15. října 1904, se konala ustavující valná hromada sboru dobrovolných hasičů. Prvním starostou sboru zvolila Karla Chromého, velitelem a jednatelem se stal „fojt“ Rudolf Vícha. V následujícím roce byla zakoupena ruční pojízdná stříkačka. V letech 1913 a 1914 byla svépomocně vybudována hasičská zbrojnice. Slavnostně otevřena byla 28. června 1914 (tedy přesně v den, kdy byl v Sarajevu spáchán atentát na následníka trůnu v Rakousko-Uhersku Františka Ferdinanda d’Este). V listopadu 1904 se konala první schůze Politické a hospodářské jednoty, svolaná starostou obce Chovancem, která se zabývala formami obrany proti místním germanizátorům. Rok 1904 je také rokem založení Hospodářského spolku. K povznesení kulturní úrovně přispívala čtenářská beseda. Roku 1907 začala obecní rada úřadovat česky. Proti germanizačním snahám Weisshuhna se postavil zvláště místní hasičský sbor.
Za 1. světové války zahynulo na frontách 9 mužů ze Žimrovic. Do československých legií vstoupili a za osvobození od habsburské nadvlády bojovali tito žimrovičtí občané nebo rodáci: František Černohorský, František Černý, Rudolf Gebauer, Antonín Hrbáč, Robert Klement, Emil Maiwald, František Ohnheiser a Rudolf Vícha.
Hned po prvních poválečných obecních volbách roku 1919 zasedla v patnáctičlenném obecním zastupitelstvu první žena – Marie Víchová. Starostou se stal tesař Josef Pavelek, který jím pak zůstal až do nacistické okupace. Obec Žimrovice odkoupila roku 1925 po dohodě s panstvím knížete Lichnovského v rámci pozemkové reformy ke stavebním účelům louku Pilarku, kde posléze začaly vyrůstat první domky. Náhlá povodeň 6. května 1927 zatopila větší část obce, silnice byla téměř metr pod vodou. Dne 21. dubna 1929 byl v obci založen Odbor Matice Opavské, předsedou byl zvolen řídící učitel Jan Urbánek, místopředsedou starosta obce Josef Pavelek. V roce 1930 odbor zakoupil s přispěním dalších organizací do nového sálu hostince jeviště. Odbor převzal většinu osvětové činnosti v obci, aktivní byly ale i další organizace, takže byla v Žimrovicích často pořádána ochotnická divadelní představení, venkovní slavnosti, v předjaří plesy. V roce 1933 byl ustaven Skaut. Toho roku se lampiónového průvodu 28. října poprvé zúčastnili i místní Němci. Elekrifikace obce byla provedena roku 1937.
Za německé okupace byli zatčeni a několik let vězněni prvorepublikový starosta Josef Pavelek a jeho syn. V ilegálních hnutích Obrana Slezska a Obrana kraje opavského působilo několik zdejších občanů. Žimrovice byly osvobozeny 3. a 4. května 1945. Během přechodu fronty padli 3 sovětští a 6 německých vojáků. Po válce odešlo 15 rodin dosídlit pohraničí.
Tělovýchovná organizace Tatran zřídila v roce 1954 pod lesem hřiště a postavila lávku přes Moravici. Výstavba tělocvičny v akci Z byla dokončena v roce 1963. Jednotné zemědělské družstvo (JZD) bylo založeno roku 1957, v letech 1959 a 1960 byly zbudovány kravín pro 100 dojnic, kuřín a ocelokůlna. Roku 1961 vznikl sloučením JZD Žimrovice, JZD Domoradovice a JZD Filipovice ekonomický celek JZD Rovnost.
Za rozsáhlou společenskou činnost byl Žimrovicím roku 1961 propůjčen titul „Vzorná obec“. Divadelní kroužek sdruženého závodního klubu nacvičil od roku 1967 pod vedením režiséra Jana Osadníka řadu úspěšných divadelních her. V roce 1971 se žimrovičtí ochotníci dokonce zúčastnili celonárodní přehlídky vesnických divadelních souborů. V letech 1968 až 1974 se v Žimrovicích každoročně konal festival amatérských divadelních souborů.
Na podzim roku 1974 byly Žimrovice integrovány s Hradcem nad Moravicí. Roku 1974 byla zahájena stavba zemního vodojemu na stráni na Horce, načež následovalo po několik let pokládání rozvodů po obci. Vzhled východní části obce ovlivnily papírny – v roce 1976 postavily pro zaměstnance družstevní dům s 12 bytovými jednotkami, v letech 1988 – 1990 panelový obytný blok s 33 byty a v letech 1992 – 1993 zbudovaly čistírnu odpadních vod, která přispěla k větší čistotě vody v řece Moravici.
V roce 1994 byla celá obec s okolím zahrnuta do Přírodního parku Moravice. Během letní sezóny ožívají Žimrovice díky turistickému ruchu. Krásná příroda v okolí řeky Moravice láká chalupáře, chataře, cyklisty i pěší turisty. Rekreační chaty jsou rozesety podél Moravice i potoka Meleček. Několikrát do roka hostí Žimrovice vodáky při sjezdech Moravice.
O značnou část kulturního dění v obci se stará sbor dobrovolných hasičů. V květnu 2009 měly Žimrovice 764 obyvatel.
Zdroj článku
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDimrovice
https://www.ichradec.cz
