Bohučovice
Souřadnice: 49°51′58,773″ s. š., 17°54′11,512″ v. d.
Bohučovice jsou vesnice patřící k městu Hradec nad Moravicí, od kterého je vzdálena 2 km. Ve vsi žije okolo 400 obyvatel. Funguje zde mateřská škola a dobrovolní hasiči.
Historie :
První písemná zmínka o Bohučovicích pochází z roku 1413, a to ze zemských desek knížectví opavského. Tehdy měly dědičné fojtství. Dne 30. ledna 1461 vydal na hradu Hradci opavský a hlubčický kníže Jan dvě listiny. Jednou z nich dává Štěpánovi z Bohučovic novou louku ve Zvonějově v dědictví, s právem volné dispozice, a osvobozuje ho na 4 léta od platů z této louky. Druhou z listin povoluje Tobcovi, Jantovi, Martinu Holému, Vavříčkovi, Janotovi a Martochovi z Bohučovic obdělat louky na Zvonějově podél potůčku, dává jim k nim právo svobodné dispozice a po určitý čas osvobození od platů z nich. Roku 1523 koupila od fojta Jana fojtství v Bohučovicích Maruše z Ponětic Zubřická. Fojství bylo v té době bez poddanských povinností s výjimkou pěší roboty vůči zámku Hradci.
Z urbáře panství hradeckého z roku 1574 víme, že v Bohučovicích v té době žilo 16 osedlých (tj. poddaných držících usedlost), z nichž 13 drželo půl lánu půdy a 3 čtvrt lánu. Ze svých dědičných rolí odváděli po 2 čtvrtních ovsa, 2 slepicích a 12 vejcích. Drželi krom toho ale také 2 až 3 jitra pozemků panských, z nichž jim byl vyměřen plat 15 grošů z jitra. Fojt Jan Zloch, jenž se množstvím pozemků nelišil od jiných sedláků-pololáníků, byl jmenován vrchností. Dědičné fojtství totiž vymřením fojtů připadlo vrchnosti a z jeho polností se stal panský dvůr o rozloze 2 a půl lánu.
Jestliže za třicetileté války, konkrétně v roce 1629, měly Bohučovice 17 usedlostí, čili pouze o jednu více než pětapadesát let předtím, tak roku 1738 jich už čítaly 31. Dvacet pět z nich obývali osedlí (12 sedláků a 6 domkářů) a šest podruzi. Za války o dědictví bavorské mezi Rakouskem a Pruskem měla pruská armáda na podzim 1778 v Bohučovicích a jejich okolí po určitou dobu svůj tábor. Topografie Reginalda Kneifela z roku 1805 nás informuje o tom, že vesnice měla 33 domovních čísel a 266 obyvatel, hovořících slezsko-moravsky. Už tehdy se nacházela ve vesnici, patřící do farnosti Hradec, škola. Jiná místopisná práce, tentokrát z pera Faustina Ense z roku 1836, hovoří už o 48 chudých domech a 248 katolických obyvatelích. Děti mají školu přímo ve vesnici, ale vyučuje v ní učitel z Jakubčovic.
Když v létě 1866 za prusko-rakouské války obsadil zdejší oblast oddíl pruského vojska, museli lidé z Bohučovic odvádět Prusům potraviny, seno a slámu pro koně. V Bohučovicích měla být jedna ze zastávek plánované železniční tratě z Opavy do Fulneku. Trať se dokonce počátkem sedmdesátých let 19. století začala budovat, a to právě také v okolí Bohučovic, ovšem nakonec postavena nebyla. Když se v roce 1872 šířila epidemie neštovic, postihla Bohučovice dokonce úmrtími.
Spolkový život se v obci rozvinul až v devadesátých letech 19. století. V roce 1892 byl ustaven hospodářský spolek, rovněž byl Albertem Štenclem a učitelem Leopoldem Bartákem založen sbor dobrovolných hasičů. Sbor si zanedlouho postavil hasičské skladiště, v roce 1898 měl již čtyřkolovou ruční stříkačku. Od konce 19. století se v Bohučovicích vyrábějí podomácku březová košťata, v naší oblasti zvaná „metly“. Když se v roce 1908 budovala nová silnice z Podolí, byly při výkopech nalezeny mince z doby římské.
Roku 1901 postavený obecní hostinec byl pronajímán (jeho demolice byla provedena v roce 1977; stál v místech, kde se nyní nachází autobusová čekárna). Druhý malý hostinec Vršák, nacházející se nad obcí u silnice mezi Opavou a Bílovcem, patřil podnikavému Františku Hynarovi z Bohučovic. Nejprve na tom místě prodával v dřevěné boudě pivo a sodovky, když mu bouda v roce 1906 vyhořela, vybudoval tam zděnou chalupu, do níž se přestěhoval, a získal hostinskou koncesi. V roce 1934 hostinec od Hynara koupil Štěpán Chmel. Za okupace se v něm scházela česká mládež z širokého okolí, tančila a zpívala. Dodnes se této samotě mezi zdejšími lidmi říká nejen „Vršák“, ale také „u Chmela“.
V letech 1. světové války zahynulo na frontách 10 bohučovických mužů. Pomník jim byl slavnostně odhalen 11. června 1933. Československými legionáři byli Antonín Dušek, který zahynul v roce 1919, a Stanislav Vojtěch.
Roku 1900 žilo v Bohučovicích více lidí než dnes – 55 domů obývalo 382 obyvatel. O třicet let později zaznamenalo druhé sčítání lidu v Československé republice již 76 domů a 471 lidí. Už před 1 světovou válkou vedl obec z pozice starosty rolník Josef Štencel a starostou zůstal až do roku 1931. Poté zastával tento úřad Jan Černín. Ve dvacátých a třicátých letech existovaly v obci z politických stran organizace lidové strany, sociální demokracie, a také, což v žádné jiné obci na Hradecku nebylo, komunistické strany, která navíc byla poměrně hodně silná.
V únoru 1926 byla v obci založena katolická tělovýchovná organizace Československý Orel. Jejím prvním starostou se stal Josef Dušek. Významnou osobností prvorepublikového dění v Bohučovicích byl učitel na místní škole František Svoboda. V roce 1925 založil Odbor Matice Opavské, který, jakožto spolek nepolitický, sdružoval příslušníky všech místních politických stran, které vychovával a spojoval přednáškami, divadlem, akademiemi. Založením matičního odboru sledoval učitel Svoboda ještě jiný cíl – zřízení mateřské školy a opatrovny. Díky tomu, že Ústřední Matice školská návrh odboru schválila, mohla „mateřinka“ 1. září 1931 začít fungovat. První pěstounkou byla Růžena Tomášková z Kateřinek. Do školky chodilo v průměru 35 dětí. František Svoboda se rovněž zasloužil o postavení pomníku padlým a podílel se na prosazení elektrifikace obce. Elektrické žárovky poprvé v Bohučovicích zasvítily 23. června 1932.
Za 2. světové války pomáhali stateční bohučovičtí občané 6 sovětským zajatcům, kteří uprchli z Braneckých železáren, kde museli pracovat. První noc po svém útěku 16. června 1944 zajatci přečkali v Bohučovicích, a pak se vydali spolu s Vilémem Grodou, utečencem z pracovního nasazení v Německu, směrem na Slovensko, že se přidají k partyzánům. Byli však u Štramberka chyceni. Bohučovičtí občané Vilém Groda a Antonín Binar byli zatčeni, v Berlíně odsouzeni a 6. listopadu 1944 popraveni. Podobnému osudu jen těsně unikl další zdejší občan Jaroslav Bena, který byl naštěstí varován. Skrýval se pak v bohučovických stodolách. Vězněna byla Marie Benová. Bohučovice byly osvobozeny Rudou armádou útokem od Chvalíkovic 25. dubna 1945; zahynulo 6 občanů a 16 sovětských vojáků.
V roce 1950 čítala obec 81 domů a 382 obyvatel. Pokus založit jednotné zemědělské družstvo v roce 1953 ztroskotal, úspěšný byl až druhý pokus o 4 roky později. Nedlouho poté družstvo postavilo drůbežárnu, vepřín a kravín. Pro své zaměstnance zbudovalo později, začátkem sedmdesátých let, obytný dům. V letech 1955 až 1957 stavěli hasiči a místní národní výbor požární nádrž v „Kadlubku“ s možností využití ke koupání a bruslení. V roce 1958 byla zahájena práce na úpravě pozemku pro hřiště na záhumení na jižní straně obce. Členové Svazarmu, který v obci vznikl roku 1964, se zaměřili na střelectví. Místo plánované požární zbrojnice dostala obec novou prodejnu potravin a pohostinství v centru obce; výstavba probíhala v letech 1972 – 1976. V roce 1974 byly Bohučovice integrovány s Hradcem nad Moravicí. Západně od obce, u cesty do Hradce, fungovala od roku 1976 skládka odpadů. V devadesátých letech 20. století byla uzavřena a prostor rekultivován.
V letech 1991 až 1993 byla obec napojena na veřejný vodovod z Hradce. Pohostinství bylo uzavřeno. V letech 2006 až 2008 se vybudovaly v obci nové chodníky po obou stranách hlavní silnice. Ta navíc dostala nový asfaltový koberec.
Zatímco v roce 1991 žilo v Bohučovicích 297 osob, v květnu 2009 to bylo 328 obyvatel. Nárůst způsobila výstavba několika rodinných domů v porevolučním období. O kulturní dění v obci se starají mateřská škola a sbor dobrovolných hasičů.
Zdroj článku
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohu%C4%8Dovice
https://www.ichradec.cz
