Jakubčovice
Souřadnice: 49°50′44,887″ s. š., 17°55′6,782″ v. d.
Jakubčovice je vesnice s asi 550 obyvateli, která je součástí města Hradec nad Moravicí. Nachází se 3 km jižně od obce Skřipov a 4 km západně od obce Hlubočec.
Historie :
Podle archeologických nálezů bylo toto místo osídleno již v době bronzové. Písemně se ves Jakubčovice poprvé uvádí v listině o rozdělení opavského knížectví z roku 1377, kdy ji držel Kunat z Jakubčovic. Na začátku 15. století byli v držení Měškovských na Lubojatech, v době husitské v roce 1435 náležela Nedvídkovi z Jakubčovic. V Jakubčovicích stála v pozdním středověku tvrz. Vladykové z Jakubčovic ji vybudovali pravděpodobně již koncem 14. či počátkem 15. století, první zmínka o ní však pochází teprve z roku 1505, kdy bratři Vítek a Hanuš z Jakubčovic prodali ves s tvrzí Joštovi z Tamfeldu, který je ale po 7 letech prodal bratřím Janu a Jiříkovi Nedvídkům z Jakubčovic. Od nich posléze v roce 1523 koupilo statek Jakubčovice za 370 opavských zlatých město Opava. To nemělo zájem na udržování panského sídla, a tak tvrz patrně záhy poté zanikla. Dnes nevíme, kde stála. Obyvatelé Jakubčovic zůstali poddanými města Opavy až do roku 1848, podléhali rovněž opavskému městskému soudu.
Podle urbáře z roku 1594 žilo ve vsi již 16 sedláků, 6 zahradníků a dědičný fojt jménem Týn. Na sklonku třicetileté války, v roce 1645, měly Jakubčovice 17 sedláků, 13 zahradníků a kováře. Kovárna náležela vrchnosti, dávala ji do nájmu za 3 tolary. Kovář dále platil za 4 role roční nájem 1 tolar a 4 groše. Až na rychtářovo jméno Fridrich Týn byla všechna křestní jména ryze česká. Po Fridrichu Týnovi přešlo rychtářství v polovině 17. století do rodu Černých. V roce 1848 byl posledním rychtářem Adam Beinhauer.
Po slezských válkách, v roce 1772, prováděl Antonín Lemberger na příkaz císařské komory průzkum nalezišť stříbra západně od Jakubčovic. Objevil na haldách nepatrné zbytky žíloviny s obsahem zlata a prozkoumal šachty na louce v úžlabině za hostincem v Jakubčovicích do hloubky až 6 m. Žádná ruda s vydatným obsahem zlata nebo stříbra však nebyla zjištěna.
Z topografie Faustina Ense „Das Oppaland“, vydané roku 1836, se dozvídáme, že Jakubčovice tvoří 56 dřevěných domů, ve kterých žije v 95 rodinách 496 lidí. Hovoří slezsko-moravsky a vyznávají katolické náboženství. Vesnice patří do farnosti Hradec. Má vlastní školu, na kopci větrný mlýn. Pole jsou hodně kamenitá, pěstuje se žito, ječmen, oves a brambory. Vesnice je chudá na vodu.
V letech 1850 – 1866 byly Jakubčovice osadou obce Skřipov, poté po více než 100 let měly vlastní samosprávu. Za prusko-rakouské války v roce 1866 přitáhlo 5. srpna do obce 195 mužů 2. východopruského regimentu a zdrželo se tu do 1. října. Dne 5. prosince 1866 způsobila prudká vichřice v okolních lesích rozsáhlé polomy. Na souvislé ploše asi 14 hektarů byly všechny stromy buď polámány nebo z kořenů vyvráceny. Ve vesnici vichr odnesl několik střech šindelem krytých a vyvrátil v zahradách ovocné stromy.
Z iniciativy místního učitele Josefa Flanderky byl v roce 1892 (uvádí se také rok 1893) v obci založen dobrovolný hasičský sbor. Roku 1893 byla zakoupena vozová stříkačka, první hasičská zbrojnice byla postavena v roce 1904. Před 1. světovou válkou měly Jakubčovice 80 domků převážně ještě krytých šindelem nebo i došky. Vesnice byla velmi chudá. Její obyvatele živilo zemědělství, na málo úrodných polích nevýnosné, těžká dřevařská práce v okolních lesích a odvoz dříví na pily v Hradci a do Opavy. Několik podnikavějších rolníků si zvyšovalo nejistý příjem ze zemědělské činnosti obchodem s dobytkem.
Devatenáct mužů muselo obětovat za 1. světové války své životy na ruské, srbské a italské frontě. Pomník jim byl u severní zdi kaple odhalen 14. června 1936. Osm mužů se vrátilo z Ruska jako legionáři. Byli to: František Flanderka, Josef Flanderka, Josef Kyjovský, Josef Maiwald, František Melecký, František Orlík, Rudolf Sonnek a František Volf.
V prvních poválečných obecních volbách byl v roce 1919 starostou zvolen řezník Emil Melecký. Úřad starosty dále za první Československé republiky zastávali Leopold Sonnek (1923 – 1926), František Orlík (1926 – 1927), Jan Kuděla (1927 – 1928), Teofil Hon (1928 – 1931), znovu Emil Melecký (1931 – 1938). Od jara 1926 do června 1927 se budovala silnice do Hlubočce. V dvacetiletí první republiky probíhala v obci poměrně značná výstavba soukromých domů. Bylo jich postaveno 19, z toho 9 na bývalém obecním pastvisku na východní straně obce. Byly skromné, o dvou nebo třech místnostech.
V roce 1919 založil učitel František Strmiska Sokol a stal se jejím starostou. Když v roce 1925 nastoupilo 12 nejaktivnějších členů prezenční vojenskou službu, přestalo se aktivně cvičit.
Organizace však trvala dále. Roku 1919 se v Jakubčovicích ustavila také katolická tělovýchovná organizace Československý Orel. Brzy byla nejpočetnější. Činnost vyvíjela až do roku 1935. A konečně v roce 1929 založili členové sociálně-demokratické strany Dělnickou tělocvičnou jednotu (DTJ), která působila v obci nejdéle, až do okupace v roce 1938. Jednoty pořádaly zahradní slavnosti s veřejným cvičením. U každé byl ustaven ochotnický divadelní odbor, takže nebyla nouze o divadelní představení. Zvláště, když divadla hráli také hasiči.
V Jakubčovicích se v 1. polovině 20. století udržovala řada lidových zvyků, ať už původu pohanského nebo křesťanského – vodění medvěda na konec masopustu, stavění a kácení máje, květnové průvody v polích, kdy se modlilo a zpívalo za dobrou sklizeň, snošky neboli smažení vajec ve svátky svatodušní, tzv. krmáše. Od dvacátých do padesátých let 20. století choval místní občan Štěpán Hán stříbrné lišky.
V období nacistické okupace se postrachem místních občanů stal strážník Stiller z četnické stanice ve Skřipově, fanatik pocházející z Hlučínska. Do všeho strkal svůj služební nos, ať se to týkalo hasičského spolku nebo odvádění kontingentů, kontroloval pořádek na dvorcích, na půdách, dokonce i ve světnicích. Za vše, co se mu nezdálo v pořádku, předepisoval pokuty. Využíval toho, že měl v obci své informátory, takže často šel najisto. Značný počet občanů, zejména mladých, byl za války pracovně nasazen v Německu. V Osvětimi zahynuli bratři Hubert a Josef Kremerovi, několik dalších lidí bylo vězněno.
Dne 22. srpna 1944 vzrušila jakubčovické obyvatele letecká havárie amerického bombardéru B-24 Liberator. Z jeho desetičlenné posádky 5 mužů padlo do zajetí a 5 zahynulo. Dva z nich zahynuli poblíž zemního opevnění – šance u severního okraje Jakubčovic, další nalezl smrt v koruně buku v lese mezi Jakubčovicemi a Raduní. Na tento strom byl roku 1946 připevněn hliníkový odlitek kříže s hlavou Ježíše Krista. Celou událost dnes rovněž připomíná naučná stezka „Památce amerických letců“, vybudovaná v roce 2006.
Za své osvobození, ke kterému došlo 28. dubna 1945, zaplatila obec značnou daň. Byla nejvíce postiženou obcí nynějšího Hradce nad Moravicí. Při jejím osvobozování padlo 27 sovětských vojáků a zahynulo 5 občanů. Vyhořelo a bombardováním bylo zničeno 23 domů, téměř všechny ostatní byly poškozeny. Proto se 24 rodin odstěhovalo z obce osidlovat pohraničí po vysídlených Němcích.
Prvního února 1946 dostala obec telefonní linku, 20. dubna 1947 se poprvé v bytech rozsvítily elektrické žárovky. V roce 1948 byla otevřena mateřská škola (první učitelkou byla Stanislava Halamiková), v následujícím roce začal vysílat obecní rozhlas, o další 2 roky později bylo zřízeno obecní hřiště. Jednotné zemědělské družstvo bylo založeno roku 1957. V letech 1966 – 1967 byla svépomocně stavěna na návsi prodejna spotřebního družstva Jednota; občané celkem odpracovali úctyhodných 6 360 hodin. Obec usilovala o zřízení vlastního hřbitova, což se podařilo uskutečnit v roce 1969; v únoru 1970 se na něm začalo pohřbívat. V roce 1964 si postavili hasiči novou zbrojnici, v letech 1973 – 1976 za pomoci ostatních občanů betonovou požární nádrž v jihovýchodní části obce. V tehdejším období byl sbor pod vedením Jana Beinhauera nejvýznamnější společenskou složkou v obci a náležel k nejaktivnějším požárním sborům v okrese; v roce 1985 čítal 150 členů, z toho 56 žen. Jakožto zdroj užitkové vody se v letech 1975 – 1977 v akci Z stavěla vodní nádrž v místě zvaném Důlky jižně od vesnice. Roku 1979 byly Jakubčovice integrovány s Hradcem nad Moravicí.
V letech 1987 – 1990 probíhala poblíž hájenky Mostky, necelé 2 km jižně od obce, výstavba objektu drůbežářských závodů. Po pádu komunistické totality bylo realizováno několik významných stavebních akcí. V roce 1992 byl postaven 26 m vysoký nadzemní vodojem, o 2 roky později už bylo 149 domů v Jakubčovicích napojeno na veřejný vodovod. Koncem devadesátých let byla dokončena telefonizace, položeny byly dlážděné chodníky, rekonstruoval se kulturní dům, svépomocně občané opravili kapli. V roce 2005 byla otevřena rozhledna Šance.
Činnost v současnosti vyvíjejí tři společenské organizace: Klub žen Jakubčovice, Sbor dobrovolných hasičů Jakubčovice a Základní organizace Českého zahrádkářského svazu Jakubčovice. V květnu 2009 měla obec 518 obyvatel.
Zdroj článku
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub%C4%8Dovice
https://www.ichradec.cz
