Kajlovec
Souřadnice: 49°51′26″ s. š., 17°52′44″ v. d.
Kajlovec je část města Hradec nad Moravicí v okrese Opava.Kajlovecemi prochází silnice 57 ze Sudice do Nemšová na Slovensku. Nachází se zde kaple a autokemp.
O čilý kulturní život v současnosti se starají především sbor dobrovolných hasičů a mateřská škola. Každoročně pořádají hasiči před začátkem postní doby „Vodění medvěda“ a „Pochování basy“, okolo svátku sv. Martina v listopadu oblíbené „Husí hody“ spolu s „karmášem“. Na Smrtnou neděli dva týdny před Velikonocemi pomáhají mateřské škole s organizací „Vynášení Mařeny a Vítání jara“. Tyto akce, a nejen ony, patří v dnešní době neodmyslitelně ke společenskému životu Kajlovce.
Historie :
Vesnice byla založena po třicetileté válce tehdejším majitelem hradeckého panství Jiřím Kryštofem II. Pruskovským. První zprávy o ní jsou z roku 1661 v hradeckých matrikách. V prvních desetiletích po svém založení nesla ves označení „Hradečná“. Naposledy je užito tohoto tvaru v roce 1695. Souběžně ale v matrikách několikrát objevíme také varianty současného jména „Kajlovec“, které pak od konce 17. století původní označení vsi „Hradecznia“ zcela nahrazují.
Ve dvacátých a třicátých letech 18. století žilo v Kajlovci 17 osedlých (tj. poddaných držících usedlost), mezi nimi 1 mlynář, a 8 podruhů. Rychtář nebyl dědičný, nýbrž jmenovaný vrchností. Je velice zajímavé, že osedlí nemuseli robotovat pro vrchnost, pouze odvádět určité peněžní a naturální dávky. Nicméně přesto je robota neminula, jelikož museli vykonávat potažní robotu 6 dnů ročně pro faráře a kaplana v Hradci při dovozu dřeva. Celkový odhadovaný výnos ze vsi (z polí a z dobytka) byl tehdy nejmenší ze všech vesnic panství. Počet 17 osedlých se nezměnil ani na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 18. století. Kromě mlynáře byli všichni ostatní zařazováni do sociální vrstvy zahradníků. Žádný z nich tudíž nenáležel mezi sedláky, nejbohatší vrstvu tehdejších venkovských poddaných. Zahradníci v té době už byli povinni nejen odvádět vrchnosti dávky, ale také pro ni robotovat – 2 až 3 dny v týdnu.
Na počátku 19. století měl Kajlovec 29 domovních čísel a 201 obyvatel, zhruba o třicet let později už 40 domů a 253 obyvatel. Ve 2. polovině 19. století se počet domů pohyboval stále kolem čtyřiceti. Obec byla téměř výlučně česká. Prvním starostou Kajlovce po zavedení obecního samosprávy roku 1849 se stal František Hoppa.
Kajlovec v dnešní době už ani nemusel na svém současném místě existovat. Majitel hradeckého panství ve 2. polovině 19. století, kníže Karel Maria Lichnovský, který byl náruživý lovec, chtěl totiž z údolí vytvořit velkou oboru, a proto se měla celá obec přemístit do míst severně od Branky u Opavy, kde jejím obyvatelům hodlal poskytnout stejnou výměru pozemků, jakou měli dosud. Lidé souhlasili, ovšem pouze s podmínkou, že jim kníže dá ještě potřebné dříví na stavbu nových domků. On však dřevo dát nechtěl, a záměr se tak neuskutečnil.
Koncem prvního desetiletí 20. století a v letech před 1. světovou válkou zažíval Kajlovec pozoruhodný rozvoj. V roce 1908 byl založen sbor dobrovolných hasičů. Byla vybudována školní budova; posvěcena a slavnostně otevřena byla 30. ledna 1910. Zhruba během jednoho roku byla postavena a 28. října 1910 vysvěcena kaple svaté Trojice. Roku 1911 se začala budovat vytoužená cesta přes Kajlovec, která konečně dosud zastrčenou dědinu slušně spojila s okolním světem. Cesta až do Lesních Albrechtic byla hotová v roce 1914. Na státní náklady se také prováděla regulace potoka Hradečná, ukončená v roce 1913. Starostou obce byl v tomto období Albert Dušek. První světová válka si vyžádala životy 6 mužů z Kajlovce, všichni to byli mladí svobodní muži. Pět kajloveckých mužů vstoupilo do legií, československého zahraničního odbojového vojska, bojujícího za svržení Rakousko-Uherska. Byli to František Dušek, Antonín Hrbáč, Richard Krček, Jindřich Raška a Josef Štencel.
Prvorepublikovými starosty Kajlovce byli Ignác Štencel z domu č. 18 (1919-1923), Ignác Štencel z domu č. 37 (1923-1927 a 1931-1938) a Richard Drašák (1927-1931). Roku 1920 byla založena obecní knihovna, prvním knihovníkem se stal místní učitel Leopold Stypa. V roce 1929 byla postavena budova hasičského skladiště a obecní kanceláře na jižním konci školní zahrady, před ní byl zároveň postaven most. Slavnostní otevření se uskutečnilo v neděli 18. srpna 1929. Na této budově byla v roce 1933 zasazena a odhalena pamětní deska padlým vojákům ve světové válce. Od začátku dvacátých let téměř každý rok vyrostl v obci alespoň jeden nový dům, do roku 1932 se tak v ní objevilo 16 nových stavení. Kajlovec byl elektrifikován v roce 1932. Aby obec mohla uhradit náklady s tím spojené, prodala tehdy obecní hostinec.
Koncem ledna a začátkem února roku 1945 procházely obcí „pochody smrti“ – zástupy zarostlých, otrhaných a vyčerpaných sovětských zajatců, přesunujících se pod dozorem přísných strážců směrem na západ před postupující frontou. Jeden z mnoha transportů v počtu asi 180 mužů přenocoval v sále kajloveckého hostince a v místní obecné škole. Za třeskutého mrazu –20°C si na tamější půdě zajatci rozdělali 7 malých ohníčků. Ráno, když byli narychlo vyhnáni k pokračování strastiplné cesty, nestihli tyto plamínky uhasit. Jen díky včasnému zásahu učitelky Zdeňky Exnerové škola nevyhořela. Oheň uhasila pískem a rychle zavolala pomoc. Ve středu 25. dubna 1945 obec zažila soustředěné letecké bombardování, při němž letouny v kratších i delších časových intervalech zasypávaly bombami i střelami z palubních zbraní vesnici. Cílem náletů sice byly německé tanky, auta a vojáci, ovšem již první bomby, které v obci explodovaly, si vyžádaly 3 mladé civilní životy kajloveckých lidí. Osvobození se Kajlovec dočkal časně ráno 29. dubna 1945.
Po válce se poměrně brzy obnovil společenský život. První kulturní akcí bylo kácení máje, pořádané místní skupinou Svazu české mládeže už v neděli 27. května 1945. Téhož roku se konaly mj. také v srpnu dožínky a v listopadu „Husí hody“, v následujícím roce „Vodění medvěda“ a „Vynášení Mařeny“.
V roce 1947 byla zřízena veřejná telefonní hovorna. Roku 1952 bylo na pozemku za školou zřízeno travnaté hřiště. Založit v Kajlovci JZD se dlouho nedařilo, stalo se tak teprve v 1957. Dne 12. června 1960 se Kajlovec spojil s Hradcem u Opavy. Roku 1962 byl otevřen jižně od obce kemp Hradečná. Tehdy jej spravoval Svazarm Opava. Kemp je v provozu dodnes. V letech 1973 až 1974 probíhala rekonstrukce státní silnice vedoucí přes Kajlovec, na sklonku sedmdesátých a na začátku osmdesátých let se budovalo napojení obce na vodovodní síť z Kružberku. Podnik Opos Karviná zahájil v roce 1987 výstavbu rekreačního střediska u zrušené myslivny za jižním koncem obce. Stavba ale zůstala nedokončena.
V devadesátých letech 20. století byl Kajlovec plynofikován. V červenci 2006 bylo otevřeno vedle hasičské zbrojnice víceúčelové hřiště – antukový kurt slouží pro tenis a volejbal a s ním sousedí plácek s basketbalovým košem. V porevolučním období vzrostl díky rozšířené výstavbě rodinných domů počet obyvatel – zatímco v roce 1991 čítal Kajlovec 296 osob, o 8 let později jich měl 318 a v květnu 2009 již dokonce 373 obyvatel.
Zdroj článku
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kajlovec
https://www.ichradec.cz
