Filipovice
Souřadnice: 49°50′30″ s. š., 17°47′29″ v. d.
Filipovice je malá vesnice, část města Hradec nad Moravicí v okrese Opava. Nachází se asi 7 km na jihozápad od Hradce nad Moravicí. V roce 2009 zde bylo evidováno 44 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 63 obyvatel.
Historie :
Obec Filipovice leží v nadmořské výšce 476 metrů. Na místě dnešní vesnice stával hospodářský dvůr náležející k panství nedalekého hradu Vikštejn. V roce 1706 jej koupil František Josef Filip hrabě z Hodic a následně zde založil osadu, která získala svůj název podle jeho jména. První zmínku o obci nalezneme v matrice radkovské farnosti k roku 1707. V letech 1784 a 1785 byla vesnice při likvidaci dvora o něco zvětšena.
Německý pedagog a historik Faustin Ens ve své topografii Opavska z roku 1836 uvedl, že kromě názvu „Philippdorf“ je vesnice nazývána také „Neudörfel“ (pro svůj pozdní vznik až začátkem 18. století). Uvádí také slovanské jméno „Filyporytce“. Vesnice patří do panství Melč. Dále se od něj dovídáme, že čítá 32 domů, rozptýlených ve dvou řadách a obklopených panskými lesy. Obyvatelé, jichž je 222, hovoří německy a jsou katolíky. Jsou dominikalisty, to znamená, že jejich usedlosti, jakož i polnosti, které využívali, bezprostředně patřily vrchnosti a poddaní k nim měli pouze právo požívací. Ves náleží do radkovské farnosti a pod školu v Melči. Obyvatelé se zabývají zemědělstvím a obchodováním se dřevem a šindeli.
Po zrušení vrchnostenské správy a zavedení obecní samosprávy byly od roku 1850 Filipovice osadou Melče, v roce 1866 se ale osamostatnily. K Filipovicím náležely i samoty Zábřemí, Bartuskův statek při okresní silnici a skupina domů „U Hohna“. Počet obyvatel vesnice ve druhé polovině 19. a během 20. století klesal. Zatímco v roce 1850 zde žilo 244 lidí, v roce 1900 to bylo jen 188, v roce 1930 pak 181. Velký pokles poté nastal v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva po druhé světové válce.
Obyvateli obce byli převážně Němci. Ve sčítání lidu v roce 1880 bylo z 207 obyvatel zařazeno k německé obcovací řeči 178 lidí a k české 29, podobně tomu bylo i o dvacet let později a při sčítání v roce 1910 se ze všech obyvatel vesnice řadily k české obcovací řeči pouze dvě osoby. Česká menšina ale pravděpodobně byla v tomto období ve Filipovicích početnější. Údaje ze sčítání zkresloval hospodářský nátlak. Pokud chtěl totiž Čech získat práci u německého zaměstnavatele, ať už v lesích Lichnovského nebo Razumovského či ve Weisshuhnově papírně v Žimrovicích, nesměl se k češství přiznávat. Mimoto byli zaměstnanci německých podniků a firem striktně úřady evidováni jako Němci.
V roce 1909 byl ve Filipovicích založen sbor dobrovolných hasičů. Po vzniku Československé republiky byl v roce 1919 do čela obce dosazen vládní komisař Kovanda. Pak byla jmenována obecní rada; zájmy českých občanů v ní hájil Antonín Kessler. Změněné poměry po vzniku republiky způsobily, že se k české, respektive československé, národnosti hlásila v roce 1921 při sčítání lidu bezmála třetina obyvatel (56 osob ze 179 obyvatel). Tehdy ve Filipovicích žilo celkem 46 rodin v 37 domech, další tři byly neobydleny. První poválečné obecní volby se ve Filipovicích konaly až v roce 1923. Bylo v nich odevzdáno 87 německých a 14 českých hlasů. Starostou byl zvolen rolník Ferdinand Wilscher. Jediným mluvčím Čechů v devítičlenném obecním zastupitelstvu i v tříčlenné obecní radě byl opět domkář Antonín Kessler.
Pozoruhodné je, že při sčítání lidu v roce 1930 uvádělo českou národnost už 97 lidí, zatímco německou jen 84. Rozvoj českého života v obci skončil roku 1933, kdy česká menšina úmrtím devíti poměrně agilních lidí ztratila, naopak Němci se aktivizovali a získávali i některé labilní české rodiny. Nejsilnějšími politickými stranami v meziválečném období byli němečtí křesťanští sociálové a němečtí sociální demokraté, z českých sociální demokraté. V roce 1924 se v obci utvořila organizace německé křesťansko-sociální strany (DCV). V parlamentních volbách roku 1935 získala nejvíce hlasů Henleinova Sudetoněmecká strana (SdP).
Od roku 1940 byli němečtí muži povoláváni do armády. Podle pamětníků všichni narukovaní padli. K období 2. světové války se vztahuje osamocený pomník, stojící dosud v poli západně od obce poblíž cestičky do údolí Talhof. Připomíná bratry Maxe a Ferdinanda Wilscherovy, filipovické občany, kteří padli v letech 1941, respektive 1942, v Rusku. Jejich jména jsou vytesána v černé náhrobní desce, kterou dovezli v roce 1990 z Německa jejich příbuzní.
Rudá armáda do Filipovic dorazila 4. května 1945. Po válce byly německé rodiny z Filipovic odsunuty. Prvním poválečným přistěhovalcem byl jistý Slovák, který se ale posléze po požáru domku odstěhoval neznámo kam. Roku 1950 obec čítala pouze 78 lidí, v dalších desetiletích se počet obyvatel příliš neměnil. Jednotné zemědělské družstvo bylo v obci založeno v roce 1957, postavilo si dokonce vlastní kravín (dodnes stojí na severním okraji obce), ale zápasilo s ekonomickými problémy a 1. března 1960 se sloučilo se sousedními družstvy v Domoradovicích a Žimrovicích v jeden ekonomický celek s názvem JZD Rovnost. V roce 1960 (uvádí se také rok 1963) byla obec Filipovice sloučena s Domoradovicemi. Spolu s nimi se pak roku 1974 stala integrovanou obcí Hradce nad Moravicí.
V roce 1990 bylo z 32 domů trvale obydleno 17 a v nich žilo 60 lidí. Roku 1999 byly Filipovice napojeny na veřejný vodovod potrubím z Domoradovic. Poslední fungující organizací v obci byl sbor dobrovolných hasičů, který ovšem začátkem 21. století svou činnost ukončil. V květnu 2009 měly Filipovice 74 stálých obyvatel.
Zdroj článku
https://cs.wikipedia.org/wiki/Filipovice_(Hradec_nad_Moravic%C3%AD)
https://www.ichradec.cz
