Buškovice
Souřadnice: 50°13′29″ s. š., 13°22′21″ v. d.
Buškovice je vesnice (bývalé město), část města Podbořany v okrese Louny. Nachází se asi 2,5 km na západ od Podbořan. Prochází zde silnice II/221. V roce 2009 zde bylo evidováno 189 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 325 obyvatel. Buškovice je také název katastrálního území o rozloze 8,8 km2.
Historie obce
Poprvé jsou v písemných pramenech uváděny již k roku 1197, kdy patřily cisterciáckému klášteru v bavorském Waldsassenu. Od konce 13. až do počátku 15. století zde sídlil šlechtický rod, který se psal "z Buškovic". Jeho příslušníci sídlili ve tvrzi na Zámeckém kopci. Pod ní, ještě na levém břehu Doláneckého potoka, se rozkládala raně středověká vesnice Buškovice. Někdy ve 14. století bylo na pravém břehu potoka založeno městečko se čtvercovým náměstím s pravoúhlou uliční sítí. Hlavní komunikace vedla k severu k původnímu jádru obce s tvrzí a kostelem. Vysazení městečka bylo motivováno jeho výhodnou polohou - leželo totiž na zemské silnici z Prahy do Karlových Varů a dále do Saska.
Ve středověku to byly Buškovice, které měly postavení hlavního městského střediska oblasti. Význam Podbořan a Buškovic se vyrovnal teprve v 16. století. Ještě v roce 1846 byla obě města stejně veliká - měla kolem 900 obyvatel a 150 budov. Buškovice začaly postupně ztrácet na významu teprve od 2. poloviny 19. století, když byly za sídlo okresního úřadu vybrány Podbořany. Administrativní zánik Buškovic jako samostatné obce nastal roku 1981, kdy se staly součástí Podbořan.
Rozkvět prožívalo město v 1. polovině 16. století. Tehdy je jejich majitel, Ulrich Freimut z Krásného Dvora, obdařil několika privilegii. Obdrželo mj. znak - tři topoly na modrém štítu, mezi nimiž stojí dvě věže s postavami sv. Josefa a Panny Marie - a právo dalšího výročního trhu. V letech 1628 a 1668 získaly Buškovice privilegia od císařů Ferdinanda II. a Leopolda I.; obě se dochovala v okresním archivu. Ještě před třicetiletou válkou byly Buškovice vtěleny do panství Krásný Dvůr. Později v 17. a 18. století byly střídavě součástí panství Nepomyšl, Vroutek a opět Krásný Dvůr. Do roku 1765 měl soud v Buškovicích právo popravy.
Ve 20. letech 19. století se jihozápadně od města začalo s dolováním kaolinu a výrobou hrnců a kachlových kamen. Továrna na porcelán byla otevřena v roce 1875. Kostel Narození Panny Marie je v jádře pozdně gotický, přestaven byl v letech 1717 a 1820. Z roku 1713 je socha sv. Jana Nepomuckého u kostela. Plastika sv. Floriána na návsi byla postavena počátkem 19. století.
Kolem roku 1593 se v Buškovicích narodil teolog a mystik Paul Felgenhauer. Z náboženských důvodů po Bílé hoře emigroval, žil v Nizozemí a severním Německu. V Evropě si získal respekt sepsáním asi padesáti spisů. Písemnou polemiku s ním vedl i J. A. Komenský. Naposledy je jeho pobyt doložen roku 1677 v Brémách. Z Buškovic také pochází lékař Emanuel Zaufal (1837-1910 Praha). Od roku 1869 byl docentem na lékařské fakultě Karlovy univerzity a později založil ušní kliniku při Všeobecné nemocnici v Praze. V oboru ušního a nosního lékařství byl mezinárodně uznávaným odborníkem.
Za první republiky byli buškovičtí Češi ve výrazné menšině, kdy jich tu žila jen necelá 2 %. Přesto zde roku 1924 vznikla česká menšinová škola a byl ustaven odbor Národní jednoty severočeské. Nejvíce obyvatel zde bydlelo v roce 1910 - celkem 1.555.
Zdroj článku
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bu%C5%A1kovice
https://www.podborany.net
