Bílence
Souřadnice: 50°25′26″ s. š., 13°30′22″ v. d.
Obec Bílence se rozkládá asi devět kilometrů jihovýchodně od Chomutova. Patří do oblasti Krušných hor a podkrušnohoří. Na katastrálním území této menší vesnice má nahlášený trvalý pobyt asi 230 obyvatel. Protéká zde řeka Chomutovka. Jihovýchodně od obce se nachází přírodní památka Slanisko u Škrle.
Památky a významné objekty :
Kostel sv. Bartoloměje: Kostel postavený ve II. polovině 15. století prošel důkladnou barokní přestavbou roku 1734. Dále byl upraven ve II. polovině 19. století, následky poválečné devastace odstranila obnova po roce 1990.
Zámek: V obci Bílence leží na místě bývalé zemanské tvrze barokní zámek postavený kolem roku 1800 pozoruhodný zejména úpravou středového rizalitu. Dnes v soukromém vlastnictví.
Historie :
První dochovaná písemná zmínka o obci pochází z roku 1355, tehdy byla v majetku Jindřicha z Bílenců. Je možné, že to byl právě Jindřich, kdo zde postavil tvrz, ta je však písemně doložena až roku 1510. S jistotu však můžeme tvrdit, že již za Jindřicha tu stával kostel, od roku 1370 farní.
Název obce je českého původu a byl odvozen z mužského osobního jména Bílen, tedy ves Bílenců. Za celá staletí své existence se přitom téměř neměnil – v první zmínce je ves uváděna jako Bielencz, Roku 1386 se objevuje tvar in Bielenecz, dále roku 1525 v Bielenicích, roku 1615 na Bílencích, roku 1787 Bilenz, Bielenz a Bielenicze. K roku 1854 byl úřední název již Bílence a Bielenz.
Před druhou světovou válkou pracoval v obci kovář, sedlář, krejčí, švec, dále tu byli 2 řezníci, 2 holiči, trafika, mandl, 4 obchody se smíšeným zbožím (jeden s pekárnou), velká restaurace se sálem a menší hostinec s řeznictvím. Po Mnichovu byly Bílence obsazeny německou armádou. Průběh války se v obci od ostatních měst a obcí nijak nelišil. Na začátku roku 1945 se i tady začali objevovat uprchlíci před frontou. K večeru dne 8. května 1945 přes Bílence ustupovala směrem na Lažany obsluha německých děl a vzápětí za nimi od Všestud přijely ruské tanky. Na jaře a v létě roku 1946 proběhl odsun zdejších německých obyvatel.
Život se po válce pozvolna vrátil do starých kolejí. V lednu roku 1946 začalo vyučování v místní škole. Docházelo sem celkem 21 dětí z Bílenců, Voděrad i Škrle. Později byla škola rozšířena na dvojtřídku. V 50. letech bylo v obci založeno JZD, ale protože neprosperovalo, bylo na začátku 60. rozpuštěno a ve vsi začala hospodařit provozovna státního statku. Později tu bylo zřízeno ředitelství státních statků. Na počátku 60. let vstoupil na scénu místního kulturního života amatérský divadelní soubor, který vedl ředitel zdejší školy. Při statku pak v roce 1973 vznikla tělocvičná jednota s oddílem v kopané.
Při územní reorganizaci v roce 1960 byla k Bílencům připojena Škrle. Roku 1972 došlo k rekonstrukci veřejného osvětlení. V roce 1978 bylo ukončeno vyučování ve zdejší škole. Od září děti začaly dojíždět do školy v Údlicích. Budova školy byla následně upravena na kanceláře národního výboru a lidovou knihovnu. Od poloviny 80. let byl život v obci ovlivněn omezením výstavby v důsledku plánované výsypky Velemyšleves, která měla způsobit zánik celé obce. Tento plán však byla naštěstí zrušen. Bílence se roku 1993 přihlásily k „Programu obnovy vesnice“ a získaly tak dotace na různé úpravy – např. opravu hřbitovů v Bílencích a Škrli, opravu kulturního domu ve Škrli, bílenecké radnice i obecních komunikací.
Seznam obcí a jejich částí
Zdroj článku
https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%ADlence
https://www.bilence.cz